Rozbor Babišovy knihy: 3. díl

O čem sní Babiš: na všem musí vydělat Agrofert

Rozbor Babišovy knihy: 3. díl
O čem sní Babiš: na všem musí vydělat Agrofert

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Je Andrej Babiš opravdu tak skvělým vizionářem a dobrodějem, jak se sám představuje v knize O čem sním, když náhodou spím? Čtenáři jeho prvotiny by si měli uvědomit, že všechno, o co usiluje Babiš-politik, ovlivňuje Babiš-byznysmen. Kromě polopravd a lží se totiž v jeho knize vyskytují i nenápadné zmínky, které odkazují na jeho podnikání. Někde, třeba v kapitole o vodárenství, si tím Babiš možná připravuje půdu pro svůj další byznys. A jiné jeho sny, pokud by se vyplnily, by jeho firmám přinesly větší zisky.

Dlouho před tím, než poslanci odhlasovali novelu zákona o střetu zájmů, Babiš svůj střet přiznával. Dokonce tvrdil, že je v zájmu obecného dobra pro všechny. „Tvrzení mám střet zájmů, ano, ale já říkám, co je dobře, pro, nevím, Agrofert, tak je dobře i pro české zemědělce, pro české potravináře a co je dobře pro naše zaměstnance, je dobře pro všechny občany této země,“ prohlásil Babiš na kameru České televize v květnu 2014.

V únoru 2017 se ale musel svých firem formálně zbavit. Agrofert, který čítá na 250 firem v 18 zemích světa, a SynBiol, pod který spadá i investiční fond Hartenberg, vložil do dvou svěřenských fondů. Třetí díl rozboru Babišovy knihy proto přináší přehled drobných, na první pohled ne vždy úplně zřejmých snů, které by Babišovým firmám ve svěřenských fondech přinesly vyšší obraty.

V kapitole o zdravotnictví a prevenci Babiš sní o tom, že by lidé, kteří nežijí zdravě, a lidé obézní klidně mohli platit vyšší zdravotní pojištění. „Ten druhý bude kuřák nebo obézní, lékař mu jasně doporučí, aby to řešil, a on to vypustí z hlavy. Doktora ignoruje. No, pak si dokážu představit i přirážku na pojistném,“ píše. Kvůli léčbě obezity by přitom lidé mohli navštívit třeba klinické centrum Iscare, které spadá pod Hartenberg.

Babiš zdůrazňuje, že problém podle něj představuje i příliš pozdní diagnostikování nemocí. „K prevenci ovšem patří i včasná diagnóza, například pokud máte vysoký krevní tlak či hladinu cukru krvi. Mnoho lidí o tom nemá vůbec ponětí. Přitom čím dřív jsou odhaleny už první nemoci, tím vyšší šance na kvalitní život a samozřejmě i menší náklady na léčbu,“ uvádí.

Co už ale nedodává je, že do Hartenbergu patří například společnost Imunoglukan, která vyrábí různé vitamíny, Dům zdraví ve Velkém Meziříčí nebo Vidia Diagnostika, které poskytuje laboratorní služby v oblasti klinické biochemie, hematologie, imunologie a alergologie a diagnostiky infekčních onemocnění a právě i preventivní vyšetření.

Vyšší věk pro umělé oplodnění, více pokusů

V knize se Babiš nutně musel dotknout i byznysu s asistovanou reprodukcí, jelikož skupině FutureLife z koncernu SynBiol patří vedoucí pozice na českém a slovenském trhu léčby neplodnosti. Momentálně má 13 klinik v Česku, dvě na Slovensku a navrch další dvě v Irsku a jednu ve Velké Británii.

Andrej Babiš / Facebook

Babišovi k tomu stačí jediná věta, kterou jasně naznačuje, že pozdní věk žen na otěhotnění podle něj není překážkou. Píše o „bizarních metodách, jak zvýšit porodnost“. „Brněnský profesor Ladislav Rabušic stejně jako řada jeho zahraničních kolegů uvažuje, že by se snad dal prodloužit ten čas života, kdy ženy budou přivádět na svět potomky. První dítě brzy, k tomu kariéra, a další děti zase klidně později, medicína docela pokročila,“ píše v knize Babiš.

Česko patří v reprodukční medicíně ke špičce. Jedno umělé oplodnění, včetně léků, stojí v průměru kolem 70 tisíc korun. Z toho téměř 40 tisíc hradí pojišťovna, zbytek pacientka. Po uplynutí 39 let věku si však léčbu musí hradit žena celou sama. Tento věkový limit se pokusila zvýšit ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové (ČSSD) a to na 43 let. Snažila se také zvýšit počet hrazených cyklů ze čtyř na šest. Se svým návrhem ale neuspěla.

Voda jako nový Babišův byznys?

Babiš se v knize také dotýká problematiky vody. „Především naprosto strašidelně plýtváme pitnou vodou. Splachujeme. Pereme. Myjeme podlahy. Myjeme auta. A zaléváme,“ uvádí Babiš. Oldřich Vlasák ze společnosti SOVAK (Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR) však říká, že v Česku je spotřeby vody pod průměrem Evropské unie. „Trend klesání spotřeby vody tu je, i když v posledních letech už nedochází k žádným velkým výkyvům. Před revolucí byla spotřeba kolem 170 litrů na obyvatele, kdežto dnes jsme na 88 litrech,“ uvedl v rozhovoru pro Echo24 s tím, že se Češi naučili vodou šetřit i díky různým spořičům u spotřebičů.

Na další stránce Babiš tvrdí, že se o naše vodárenství moc nestaráme. „Řada obcí se po roce 1989 nesmyslně zbavila kontroly nad distribucí vody. Z toho profitovaly jen vodárenské kolosy, mnohdy ovládané zahraničními vlastníky. Logicky měly zájem spíš na zvýšené spotřebě vody, rostly tím jejich příjmy. My teď musíme najít cestu, jak vrátit vodohospodářský majetek zpět do rukou samospráv a řádně do něj všude investovat,“ píše.

Andrej Babiš / Facebook

Oldřich Vlasák ale upozorňuje, že to po revoluci bylo trochu jinak. Obce a města dostala vodárenský majetek a s privatizací se ptaly, jestli existuje nějaká metodika, jak investice uspořádat. „Nic takového nebylo, proto se obce a města musely samy vypořádat s tím, jak dál. Starostové se většinou shromáždili kolem velkých měst v daném území a vytvořili společnosti, které byly v první fázi smíšené – to znamená, že vlastnily jak infrastrukturní majetek, tak jej i provozovaly. Později řada z nich přešla na oddílný model – nechala vlastněnou infrastrukturu obcím a městům a vytvořila provozní společnosti, nebo provozní majetek v rámci soutěže nabídla soukromým provozovatelům,“ vysvětlil a dodal, že dnes jsou v oddílném modelu zhruba dvě třetiny provozních společností, čím Česko odpovídá stavu EU.

Babišova kritika na vodárenství podle některých informací pramení z toho, že chce sám do byznysu s vodou vstoupit. Vodárny má v hledáčku i fond Hartenberg, který spravuje Babišovy miliardy. V rozhovoru pro Hospodářské noviny to uvedl v roce 2013 správce a spolumajitel Hartenberg Capital Jozef Janov. „Vodárny nás zajímají. Hledáme klidnější byznys, který každý rok vyplácí stabilní dividendu a zároveň generuje nějaký menší růst. Konkrétně o severomoravské vodárny jsme se zajímali, ale nedomluvili jsme se na ceně,“ uvedl Janov.

Podle týdeníku Ekonom navíc hnutí ANO plánuje, aby v Česku vznikly krajské vodárenské společnosti a do nich se převedla infrastruktura. V krajích pod vládou ANO by díky tomu k vodovodům získal přístup Babiš. Hnutí ANO se pro to mělo inspirovat u Krajské zdravotní, která zastřešuje největší nemocnice v Ústeckém kraji.

,