Takové civilizace, která se bojí svých symbolů, si není možné vážit

Když se mažou kříže, maže se i Evropa

Takové civilizace, která se bojí svých symbolů, si není možné vážit
Když se mažou kříže, maže se i Evropa

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Vypadá to jako fáma, ale asi to bude pravda. Řetězec Lidl sundal z řeckých kostelíků, které stojí na ostrově Santorini, kříž. Zatím tedy jen symbolicky, na fotografii, již použil na igelitový pytlík pro nějakou mraženou chobotnici či chipsy nebo co.

Lidl to prý udělal v zájmu „náboženské neutrality“, což je zvláštní představa – to už by rovnou měl vymazat ty kostelíky, které po takové úpravě připomínají spíš mešity, takže se ta náboženská neutralita zase trochu vychýlila.

Člověk se musí před takovými zprávami bránit, aby nezačal být paranoidní. Starší generace, třeba i já, pamatuje proticírkevní sklony komunistického režimu. Bylo například doporučení nenosit řetízek s křížkem. Některé soudružky (ty byly aktivnější) to nerady viděly, mohly udělat scénu, nebo dokonce nenapsat doporučení na školu. Ti rozumnější učitelé decentně doporučovali, ať si to žák schová pod rolák. Veřejné kříže se sice většinou už neničily, spíš podléhaly obecnému vandalismu, ale například na vánočních pohledech byly obvykle nějak neutralizovány. Pamatuju si, jak jsme s babičkou vybírali takové, kde nějaké náboženské symboly zůstaly.

Lidé, kteří měli doma nade dveřmi krucifix, tím něco demonstrovali, i když nemuseli být nutně věřící. Byl to způsob přiznání se k nějaké tradici, k nějakým kořenům, k něčemu, čeho se dá v tom zmaru aspoň v poslední instanci chytit. Člověk věděl, že kříž je znak, který do sebe nasál duchovní smysl, je to signum naší kultury, v níž jsme vyrostli – a kterou se nám komunisté snaží vyrvat. A nahradit symbolem jiným – rudou hvězdou, srpem a kladivem, symboly, jež dostávaly stále hrozivější význam. To už nebyla avantgardní lidská znamení, to byly znaky duchovní pustiny a nadvlády nad člověkem. Kříž naproti tomu již dávno nebyl symbolem nějaké agrese či dominance, naopak, tam, kde stál či visel, vyzařoval smíření, pokoj a naději. Zemřel na něm člověk, který se obětoval pro lidstvo: Crux, spes unica.

Ne, nemá cenu přeceňovat idiocii nějakých marketingových stratégů z Lidlu. Možná jde jen o provokaci, která má způsobit produkci takových článků, jako je i tento. Možná. Člověk se ale spíš děsí, že tu vane nějaký duch doby, nějakého nového barbarství. Je plodem zbabělosti a hlouposti, čemuž se společně říká politická korektnost, jejíž vykonavatelé jsou ochotni popřít sama sebe, zesměšnit se, udělat ze sebe hlupáky. Je to směšné a zároveň jaksi strašné. Je to poselství, které nemůže dobře dopadnout, protože ti, jimž je vysíláno, což jsou samozřejmě evropští muslimové, ho pochopí nikoli jako vstřícnost, nýbrž jako slabost a podbízivost, která se jim vnucuje obzvlášť trapným způsobem. Se vší pravděpodobností si ho však ani nevšimnou, ale ti, kdo ano, budou mít o důvod víc námi pohrdat. Takové civilizace, která se bojí svých symbolů, si není možné vážit.

Ne, nemá cenu to přeceňovat. Jen je asi dobré si toho všimnout. Třeba nám začíná doba, kdy se vrátíme k symbolu staršímu než kříž a kdy na místech s vyvrácenými kostely budou naši potomci čmárat rychlým tahem do písku kresbu ryby a druhým pohybem ji hned mazat. Ta ryba čili ICHTHYS je řecké slovo, které rozložené na písmena tvoří jméno Vykupitelovo, Iésús Christos Theú Hyios Sóter: Ježíš Kristus, Syn Boží, Vykupitel.

 

2. září 2017