Dějiny republiky slovem a obrazem v riskantní zkratce

Československo v bublinách

Dějiny republiky slovem a obrazem v riskantní zkratce
Československo v bublinách

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Až někdo bude s potřebným odstupem hodnotit knižní (nad)produkci, kterou vyvolalo letošní sté výročí vzniku Československé republiky, možná do své bilance práci 100 let Československa ani nezahrne. Je to dílo pravděpodobně určené dětem, i když to o sobě výslovně neříká, žádné „Pro čtenáře od 9 let“ tady nevidíme. Forma komiksu nás ovšem nesmí mást, tato výkladová zkratka už dávno není určena jen dětským čtenářům, dnes se mezi její adresáty bez rozpaků hlásí i ti dospělí lidé, kteří jsou při výběru četby, pardon, trochu infantilní.

Výklad Zdeňka Ležáka, autora textové části, a Jakuba Duška, autora barevných komiksů, přesto za pozornost stojí. Ukazuje totiž docela exemplárně, jak riskantní je zjednodušování složitých historických jevů, a současně i to, že použitelnost zdánlivě univerzálně uplatnitelného žánru má své hranice.

„Tato kniha mapuje celou éru Československa po jednotlivých desetiletích. Kapitoly jsou vždy uvozeny krátkými komiksy zaměřenými na nejzajímavější či nejdůležitější události toho kterého desetiletí. Následují textové části, v nichž je stručně a přehledně popsáno celé desetiletí. Kniha poskytne čtenáři ucelený přehled o událostech posledních sta let v naší rodné zemi,“ čteme na zadní desce – a hned se pozastavíme nad poslední větou. Autoři samozřejmě vědí, že „Československo existovalo pouze od roku 1918 do roku 1992, tedy 74 let. (...) A to je navíc nutno odečíst léta 1939 až 1945, kdy se Slovensko osamostatnilo a Čechy a Morava se staly protektorátem Německé říše“, přesto operují (de facto nesmyslně i v názvu knihy) se sto lety. Na straně 143, poslední v knize, se dostáváme k datu 1. ledna 1993, kdy „vznikly dva nové samostatné státy – Česká republika a Slovenská republika“, za ně už ne.

Řekněme za autory, když tak neučinili sami, že jsou to dějiny především politické, vystupují v nich na jedné straně prezidenti, předsedové vlád, ministři a další činitelé, na straně druhé lidové masy. Kultura, věda, sport…, to vše jde stranou, 100 let Československa tvoří především Masaryk, Beneš, Henlein, Hácha, Hitler, Gottwald, Zápotocký, Novotný, Dubček…, ovšemže ještě třeba Opletal či Palach, avšak žádný Čapek, Poláček nebo Vančura, žádný Mucha, Špála nebo Zrzavý, žádný Janáček, Ježek nebo Martinů, žádný Šaloun, Španiel nebo Štursa… Nemluvě o výkonech fotbalistů, hokejistů, atletů, gymnastek atd. Literáti se sem dostali pouze v politických souvislostech, Ludvík Vaculík jako autor manifestu Dva tisíce slov, Jaroslav Seifert a František Hrubín leda jako dva anonymové: „Na sjezdu Svazu československých spisovatelů v dubnu 1956 dokonce vystoupili dva přední básníci s projevy proti režimu“ – asi hádanka pro chytré děti, možná dnes spíš pro chytré učitele. Podobně nejsou jmenováni Jiří Šlitr s Jiřím Suchým, ač se výtvarník pokusil je nakreslit v jednom z okének komiksu spolu snad s Milanem Kunderou (chce to dost představivosti a tolerance) a ještě s kýmsi, možná s Milošem Formanem, těžko říct („Atmosféra v Československu byla skutečně uvolněnější, a to zejména v oblasti kultury...“). Jistěže tady nemají co dělat chyby jako „Svoboda už nebyl schopen úřad prezidenta vykonávat a 28. května 1975 odstoupil“. A nešlo by to bez publicismů? Nešlo. „Zamíchat kartami mohl jedině prezident“, „Komunističtí předáci věděli, na kterou strunu zahrát“, „Kdo byl dělnického původu a byl nadšený komunista, měl zelenou“...

Pro komiksy vybral Zdeněk Ležák (či ne on?) osm historických milníků (1918 – Jak vznikalo Československo až 1989 – Sametová revoluce a konec komunistického režimu), mysle na dramatické situace, viz 1923 – Atentát na ministra financí Aloise Rašína („PRÁSK! PRÁSK!“, to je to pravé komiksové). Politické procesy 50. let jsou také vděčné (zase „PRÁSK“, teď jako verbální doprovod úderu v estébácké mučírně). Někde se Jakub Dušek snažil o svůj pohled, nepohrdl však historickými fotografiemi, které prostě překreslil, aniž vystihl rysy všech těch Chruščovů, Brežněvů a Husáků… Ani Havel a Klaus se mu nepovedli, trošku snad Čalfa.

Ne, není to ono. Bohužel.

 

Zdeněk Ležák – Jakub Dušek: 100 let Československa. Edika ve společnosti Albatros Media, a. s. 143 stran. 

Jaromír Slomek

7. prosince 2018